Poznámka 28

Srv. Platón, Phd. 61d–e. Filolaovým žákem je podle tradice i Echekratés, posluchač Faidónova líčení závěru Sókratova života (srv. Diogenés Laertios, Vitae, VIII,46; Iamblichos, Vita Pyth. 267). Platón však, jak se zdá, recipuje Filolaovu nauku především ve Filébovi, 23c–27c (srv. C. A. Huffman, Philolaus of Croton, str. 106–107), když podává výklad, že „neomezeno“ (τὸ ἄπειρον), a „omezení“ (τὸ πέρας) se spojují dohromady do „vznikání ke jsoucnosti z měr, vytvořených s pomocí omezení“ (γένεσις εἰς οὐσίαν ἐκ τῶν μετὰ τοῦ πέρατος ἀπειργασμένων μέτρων). Platón navíc přidává ještě příčinu (αἰτία), zřejmě proto, že bez hledání a znalosti skutečné příčiny jednotlivých věcí skončila ve Faidónovi, 95e–99d, Sókratova raná přírodovědná zkoumání neúspěšně.