Poznámka 5

Čtenář musí bohužel zápolit s velmi nevstřícným jazykem. Těžko pochopit ojedinělé užití pojmů jako „morální kognice“ (11), „pervertovat“ (47), „funktory“ (86) či „persuase“ (97), které by mohly být beze zbytku nahrazeny běžnými výrazy. Zároveň se Brázda na několika místech doslova opakuje, například když v odstupu několika málo stránek považuje za nutné opakovaně zmínit, že současná etika musí spolupracovat s neurovědou či biologií, nebo když odkazuje na Aristotelovo chápání obecné povahy etiky. Na srozumitelnosti a smysluplnosti textu nepřidají ani věty jako: „Hare připisuje preskriptivním větám preskriptivní funkci; na preskriptivismus váže tezi o univerzalizovatelnosti preskriptivních vět.“ (102)