Formální požadavky na úpravu textů

Příklady bibliografických údajů

a) autor, název monografie, (příp. její svazky, díly atd.,) místo vydání a letopočet.
É. Boisacq, Dictionnaire étymologique de la langue grecque, Heidelberg – Paris 1938.
Bič, Ze světa Starého zákona, I–II, Praha 1986–1989.
b) vydavatel, název sborníku, místo vydání a letopočet.
J. Kiss (vyd.), Současná politická filosofie, Praha 1997.

c) autor, název článku, in: + název časopisu (plný nebo zkratka), ročník, letopočet, strany.
M. L. Lucci, Il porfido nell‘ Antichitŕ, in: Archeologia Classica, 16, 1964, str. 226–271.

d) autor, název příspěvku, in: + název sborníku, místo vydání a letopočet, strany.
H. Šedinová, Kameny, in: J. Royt – H. Šedinová, Slovník symbolů. Kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii, Praha 1998, str. 26–78.
I. Bartoněk, Das lateinische Vokalsystem, in: A. Bammesberger – F. Heberlein (vyd.), Akten des VIII. internationalen Kolloquiums zur lateinischen Linguistik, Heidelberg 1996, str. 117–124.
e) autor (antický/středověký), název díla, vydavatel, místo a datum vydání.
Homér, Ilias, vyd. T. W. Allen, Oxford 1931.
Martialis (Marcus Valerius Martialis), Epigrammaton libri, vyd. E. Heraeus – I. Borovskij, Leipzig 19762.
Isidor ze Sevilly (Isidorus Hispalensis), De natura rerum, vyd. G. Becker, Amsterdam 1967.
f) autor (antický/středověký), název díla, (příp. vydavatel,) in: + zkratka známé ediční řady, místo a datum vydání (s výjimkou edičních řad PL a PG, kde se místo a datum vydání neuvádí).
Augustin (Aurelius Augustinus), De civitate Dei, vyd. B. Dombart – A. Kalb, in: CCL 47–48, Turnhout 1955.
Prudentius (Aurelius Clemens Prudentius), Liber peristephanon, in: PL 60,273–678.
Jeroným (Hieronymus Eusebius), Commentarius in Zachariam, vyd. M. Adriaen, in: Commentarii in prophetas minores, in: CCL 76A, Turnhout 1970, str. 747–900.

Při odkazování na sekundární literaturu se při prvním výskytu cituje celý bibliografický údaj a na dalších místech lze užít zkrácený údaj: a) autor + název díla + strana, b) autor + zkrácený název díla + strana; v tomto případě je třeba zkrácený název díla uvést do závorky za plný název díla.

a) - Celý bibliografický údaj:
J. R. Harris, Lexicographical Studies in Ancient Egyptian Materials, Berlin 1961.
- Zkrácený údaj:
J. R. Harris, Lexicographical Studies in Ancient Egyptian Materials, str. 156.
b) - Celý bibliografický údaj:
J. R. Harris, Lexicographical Studies in Ancient Egyptian Materials (= Lexicographical Studies), Berlin 1961.
- Zkrácený údaj:
J. R. Harris, Lexicographical Studies, str. 156.

Odkazy na prameny

Antická a středověká díla
Na antická a středověká díla se odkazuje formou ustálených zkratek.
Bližší údaje o díle (kniha, kapitola, verše apod.) se píší po zkratce díla a mezeře, mezi jednotlivými čísly se nepíší mezery, za zkratkou díla se nepíše čárka. Římskými číslicemi se označují knihy, arabskými číslicemi všechna nižší členění textu, např.:
Platón, Tim. 73a–76e
Vergilius, Aen. IV,20–23
Pokud se název citovaného díla vypisuje celý, píše se mezi název a číslice označující knihy, verše atd. čárka, např.:
Euripidés, Ion, 112
Pokud se odkazuje na dílo, které je vydáno jako součást nějaké ediční řady, uvádí se za zkratkou díla a číslicemi označujícími členění textu do závorky i zkratka ediční řady, číslo svazku (arabskou číslicí) a číslo strany, resp. sloupce; číslice se píší za sebou bez mezer:
Isidor ze Sevilly, Diff. II,33,123 (PL 83,45A);
Augustin, De civ. Dei XXII,20,127–136 (CCL 48,865);
Albert Veliký, De mineral. I,1,3 (Op. omn. V,1).

Biblické citace

V odkazech na biblické citace se užívají zkratky podle českého ekumenického překladu z r. 2001. Pokud je součástí zkratky číslice, nepíše se mezi ní a písmennou částí mezera. Celá zkratka je v kurzivě, např.:
Gn 2,2–15; 2Kr 19,29; 1K 12,12
Údaje o biblických verších lze zkracovat pomocí zkratky n (= „a následující verš“) nebo zkratky nn (= „a následující verše“). Na rozdíl od běžného používání těchto zkratek se v odkazech na biblické citace píší těsně za číslem, bez mezery a bez tečky, např.:
L 5,4n; Mt 10,6nn
Pokud chce autor v rámci jedné kapitoly odkázat na více řádků, které nenásledují přímo za sebou, píše se mezi čísla řádků tečka, např.:
Mt 27,5.13.15; Pa 2,18.25–32.38

ZKRATKY

S výjimkou latinských prvoedic (viz dále) se v textech zásadně užívají české zkratky.
V podrobnějších odkazech na literaturu je možné užít následujících zkratek:
str., sl., vyd. (= vydavatel; nikoli ed.), sv., č., roč., kap., odst., §, zl. (= zlomek)
Zkratky n. („= a následující strana“) a nn. („= následující strany“) se s výjimkou odkazů na verše z bible (viz bod 4.2.2) píší vždy za číslem strany a mezerou a následuje za nimi tečka, např.:
120 n.; 356 nn.
Pro odkaz na bezprostředně předtím citované dílo se užívá zkratky tamt., následovanou čárkou a paginací (jedná-li se o stejnou stránku, uvádí se pouze „tamt.“).
U heslovitě uspořádaných příruček (slovníků, encyklopedií) se neodkazuje na stranu, ale na heslo, a to za použití zkratky s. v. (= sub voce, „pod heslem“). Protože se jedná o zkratku latinskou, píše se v kurzivě (viz bod 4.1 a pozn. 2 pod čarou).

Další často užívané zkratky:

srv. (= srovnej)
pozn. (= poznámka)
př. Kr.
po Kr.
r. (= rok)
stol.
tis. (= tisíciletí)
aj.
apod.
atp.
kupř.
např.
tj.

Zkratky citovaných jazyků:

lat., řec., čes., něm., angl., franc., rus., lit., it., skr. (= sanskrt), indoevr. apod.
V kritickém aparátu latinských prvoedic (řada Fontes Latini Bohemorum) se však užívají mezinárodně srozumitelné latinské zkratky, např. cf., ed. apod.!

DALŠÍ FORMÁLNÍ POŽADAVKY

Zvýraznění a citování textu

Pro zvýraznění textu se používá pouze kurziva, nikoli tučné písmo nebo podtržení.
Při citování delších pasáží je text odsazen zleva a také má nad sebou a pod sebou volný řádek:
přetrvají až do Patočkova pozdního myšlení. Tak v článku Platón a popularizace z roku 1934 čteme věty, pod něž by se Patočka mohl podepsat i o čtyřicet let později:
„Co znamená ... Platónovo filosofování? Jeho východiskem je Sókratés. Sókratés je sebepoznání, ale nikoli v nahodilosti jednotlivých duševních procesů, nýbrž v podstatném, kosmickém svazku, v tom, co do konkrétní situace. Proto mladý Platón kreslí vždy znovu Sókrata nejen jako nositele, nýbrž jako sám předmět filosofie.“
První věc, kterou musíme zaznamenat a zdůraznit, je ta, že podle Patočky je Platónova filosofie nemyslitelná bez Sókrata. To je sice vcelku samozřejmé v případě „mladého Platóna“, tzn. Platóna tzv. aporetických

Uvozovky

Pro uvození textu se užívá v češtině běžných uvozovek, tj. dvojitých, před textem dole, za textem nahoře, bez mezer. Pokud stojí v uvozovkách celá věta, kladou se uvozovky až za její interpunkční znaménko, pokud jsou v uvozovkách jen jednotlivá slova, uvozovky jsou přímo za nimi, např.:
Seleukeia zvaná „Železná“; Lucretius říká: „… nebe, které se povětřím zove.“ apod.
V případě potřeby mohou být do textu označeného uvozovkami zapuštěny další, jednoduché uvozovky, např.:
„… a tento vítr se nazývá Eurus, jako ‚ten, který vane od Východu‘.“
V uvozovkách je vždy pouze citovaný text; pokud následuje za citovaným textem např. odkaz v závorce, klade se vždy až mimo uvozovky, např.:
Na to odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale člověk nemá, kde by hlavu složil.“ (Mt 8,20)
Nikdy se týž text nezvýrazňuje zároveň uvozovkami a kurzivou!

Závorky

Pořadí závorek je následující:
(…), […], {…}
V textech se užívají přednostně závorky kulaté, do nich mohou být případně zapuštěny závorky hranaté, např.:
Z řec. cavluy (chalyps), „ocel“.
(„Cvičišti se říká palaestra odvozením od slova pavlh [palé], to znamená ‚zápas‘.“)
Toto pravidlo se však netýká závorek užívaných v převzatých latinských a řeckých edicích a pro označení edičních zásahů do textu. Zde platí:
[…] = „editor navrhuje vypustit“
<…> = „editor navrhuje doplnit“

Tři tečky

Za znakem „…“ se vždy píše mezera, s výjimkou případu, kdy za nimi stojí čárka či jiné interpunkční znaménko. Pokud tři tečky stojí na místě vypuštěného textu uprostřed větného celku, píše se mezera i před nimi, pokud stojí na konci větného celku, mezera se před nimi nepíše, např.:
Théby egyptské…, které mají sto bran…;
insulae … Pityussae Graecis dictae a frutice pineo.

PŘÍLOHA I

Slovníček Oikúmené
V tomto slovníčku jsou zařazeny pouze výrazy, jejichž podoba užívaná v knihách nakladatelství OIKOYMENH se liší od té, která je kodifikována v Pravidlech českého pravopisu (viz bod 2.1).
absolutizovat
abstrúzní
aión
alegoréze
alegorizační
ambrózie
anamnése/anamnese/anamnéza
Antigona/Antigoné
apendix (nikoli: app.)
atheismus (nikoli: ateismus)
attický (nikoli: atický)
axióm (nikoli: axiom)
azyl (nikoli: asyl)
bazilika (nikoli: basilika)
Bůh i bůh, Boží i boží
civilizace (nikoli: civilisace)
civilizátor
computer (nikoli: komputer)
defétismus (nikoli: defétizmus)
démonologie
disciplína
desideráta
desiluze
desultorický
devitalizovat
devíza
diabolizovat
Dionýsos/Dionysos
dionýský/dionyský
disciplína
disertace (nikoli: dizertace)
diskurs (nikoli: diskurz)
diskursivní (nikoli: diskurzivní)
diskuse (nikoli: diskuze)
doktrína
drezúra (nikoli: drezura)
enthusiasmus / entuziasmus
epikureismus
epikúrejský
esej
esoterický
ethos (n.) i étos (m.)
exkurs (nikoli: exkurz)
extenzivní
fantóm (nikoli: fantom)
farizeus (nikoli: farizej)
fenomén
filosoféma
filosofie (+ odvoz.) (nikoli filozofie)
fyzický i fysický
generózní
geneze i genese
glosátorství
gnóse/gnose (nikoli: gnóze)
gnostický
gnoseologie (nikoli: gnozeologie)
gymnasium
hellénismus (nikoli: helénismus)
hellénský (nikoli: helénský)
hérakleitovský
hérós, -oa (nikoli: héros, -oa)
hérojský
heroický
chórismos
chthonický
idea, -eje (nikoli: idea, idey)
ideálie
iluzivní
impuls/impulsivní
ingenium
intenzivní
jakkoli (nikoli: jakkoliv)
kapriciózní
kartesiánský
kartesianismus (nikoli: kartezianismus)
kauzální
konfúze/konfúzní (nikoli: konfuze/konfuzní)
konkrece
konsensus (nikoli: konsenzus)
konzervatoř (nikoli: konservatoř)
kurs (nikoli: kurz)
kvazi- (ve složeninách dohromady)
libidinózní
mašinérie (nikoli: mašinerie)
materiálie
matérie (nikoli: materie)
metafyzika / metafyzický (také metafysika)
milión
monáda
mundánní
musel (nikoli: musil)
myslel (nikoli: myslil)
mysteriózní
mystérium (nikoli: mysterium)
mytický/mytično/mytologizovat
mýtus i mythos
například (nikoli: na příklad)
nikoli (nikoli: nikoliv)
niveau (nikoli: nivó)
numinózní
Odysseia (-ie)
okasionální (nikoli: okazionální)
orakulózní
orthodoxní/orthodoxie
orthogeneze (+ další odvozeniny s orthos)
pantheismus (nikoli: panteismus)
pantheon
pathos (n.) / patos (m.)
peloponnéský (nikoli: peloponéský)
persifláž
Platón (nikoli: Platon)
platonismus
platónský
plausibilní
pleonasmus (nikoli: pleonazmus)
poesie/poezie
politeia – ie, ii/ji, iu
polymathie
posese (vlastnění)
president i prezident
presokratici i předsókratici
profétie
profétismus
próteovitost
provizórium (nikoli: provizorium)
renesance (nikoli: renezance)
resort (nikoli: rezort)
režisér (nikoli: režizér)
rosenkruciáni
saduceus (nikoli: saducej)
salon
scenérie (nikoli: scenerie)
Sofoklés/Sofokleově
sokratismus/sókratovský
stadium
subsistovat
symbolismus
symbolizace
synagoga (nikoli: synagóga)
telos
theodicea – ceie, eii/eji
theologie (nikoli: teologie)
Tóra (nikoli: Tora)
transcendentálie
třeba (nikoli: třebas)
umísťovat (nikoli: umisťovat)
universálie
universální/universita/universum
vcelku i v celku
viz
vjem i vněm

Obecná zásada:

-ismus (nikoli: -izmus)
-ivní (diskursivni, nikoli diskursívní)
-erie (periferie, nikoli pariférie)
-ína (disciplína, nikoli disciplina)

Psaní spřežek:

beze zbytku
koneckonců
ku prospěchu
kupodivu
kupříkladu (kupř.)
nabíledni
najevě
napospas
například (např.)
nasnadě
na rozdíl
navenek
navýsost
pokaždé
poprvé
takříkajíc
v plen
více méně
vpodstatě i v podstatě
za prvé
zajedno
zatímco
zeširoka
zpočátku