Werner Beierwaltes, ERIUGENA. GRUNDZÜGE SEINES DENKENS

Lenka Karfíková
Vittorio Klostermann, Frankfurt am Main 1994, 364 str.

Od založení eriugenovské společnosti (Society for the Promotion of Eriugenian Studies) v r. 1970 učinilo bádání o díle Jana Scota Eriugeny nemalé pokroky. Nejde jen o mezinárodní kolokvia a jejich akta (doposud se jich uskutečnilo osm), ale především o zájem badatelů různých oborů a přístupů, který se tak obrátil k dílu jednoho z největších spekulativních duchů křesťanské éry (viz bibliografii, str. 343–351; českého čtenáře odkazuji též evtl. na stručný přehled eriugenovského bádání v: Křesťanství a filosofie, Postavy latinské tradice, Sborník České křesťanské akademie 9, Praha 1994, str. 58–62).

Místo, které v této vlně „eriugenovské fascinace“ (srv. str. 13) zaujímají práce W. Beierwaltese, je přesto svým způsobem jedinečné. Autor monografie o Proklovi (Proklos: Grundzüge seiner Metaphysik, Frankfurt a. M. 1979), který sledoval (novo)platonský motiv reflexivního sebevztahu ducha v dějinách evropské filosofie až po německý idealismus (srv. Platonismus und Idealismus, Frankfurt a. M. 1972; Identität und Differenz, Frankfurt a. M. 1980; Denken des Einen: Studien zur neuplatonischen Philosophie und ihrer Wirkungsgeschichte, Frankfurt a. M. 1985), hledá v díle karolínského myslitele především variaci na toto filosofické téma, pro evropské myšlení i kulturu základní. Svazek Beierwaltesových eriugenovských studií z uplynulých pětadvaceti let – jde o osm revidovaných či doplněných statí („Plato philosophantium de mundo maximus“: Zum ,Platonismus‘ als einer wesentlichen Quelle für Eriugenas Denken; Sprache und Sache: Reflexionen zu Eriugenas Einschätzung von Leistung und Funktion der Sprache; Duplex Theoria; Negati Affirmatio – Welt als Metapher: Zur Grundlegung einer mittelalterlichen Ästhetik; Harmonia; Absolutes Selbstbewusstsein; Divina ignorantia summa ac vera est sapientia; Eriugena redivivus: Vorbemerkungen zu einem Paradigma für Eriugenas Wirkungsgeschichte zwischen Mittelalter und Neuzeit; Eriugena und Cusanus) a tři nové, dosud nepublikované příspěvky (Einheit und Dreiheit s krátkým Corollarium de relatione; Zur Wirkungsgeschichte Eriugenas im Deutschen Idealismus und danach: Eine kurze, unsystematische Nachlese a Pascha – Transitus – Übergang) – má tak přes rozmanitost témat i příležitostí určitou vnitřní jednotu. V této poznámce chci upozornit především na nově publikované stati.

Za největší přínos Beierwaltesovy knihy lze podle mého soudu pokládat zejména rozsáhlý článek o Eriugenově pojetí křesťanské nauky o Trojici v Bohu: Jednota a trojnost (Einheit und Dreiheit, str. 204–261). Mnichovský filosof se zde soustřeďuje na „absolutní sebekonstituování“ jednoty jako jednoty v mnohosti a její vztah k počátku prostřednictvím sebevztahu, chápané u Eriugeny (v navázání na Maria Victorina) jako vnitrotrojiční pohyb zrození Syna a „návrat“ Syna k Otci v Duchu. Tento bezčasý „kruhový’“ pohyb se pro Eriugenu (stejně jako již Dionysia Areopagitu, jehož karolínský myslitel překládal a komentoval) odehrává jako rozvinutí „ne-jsoucího“ (více než jsoucího) Jedna v relacionální (srv. Beierwaltesovo Corollarium de relatione, str. 256–261) bytí Trojnosti. Eriugena (v navázání na Augustina) chápe přitom „návrat“ Syna k Otci v Duchu jako reflexivní dějství, a tím i celý vnitrotrojiční děj jako předobraz pohybu lidského ducha, zašifrovaného do ternáru „náhled – rozum – vnitřní smysl“ (intellectus – ratio – sensus interior). Vnitrotrojiční zrod mnohosti zakládá pro Eriugenu zároveň možnost „rozlití navenek“, tj. časoprostorové stvoření, v němž se skrytý Počátek zjevuje jako v „jiném“, podniká „theofanickou“ descendenci či „přechod“ (k tomuto termínu srv. též Beierwaltesovu poznámku k Eriugenově básni Auribus Aebraicis v posledním příspěvku knihy Pascha – Transitus – Übergang, str. 331–338).

Stať o Eriugenově vlivu v německém idealismu a po něm (Zur Wirkungsgeschichte Eriugenas im Deutschen Idealismus und danach: Eine kurze, unsystematische Nachlese, str. 313–330) je ve své první části (str. 313–320) jakýmsi dodatkem k Beierwaltesovým starším pracím Platonismus und Idealismus a Denken des Einen. Autor zde ukazuje význam Eriugenovy kosmogonické spekulace zejm. pro Hegela a Bauera. Druhá část upozorňuje na literární ohlas Eriugenova myšlení i (historicky fantastické) legendy o Eriugenovi-mučedníku (ubodaném v katedrále v Malmesbury písátky žáků) u dvou autorů našeho století: Ezry Pounda (str. 320–327) a Jorge Luise Borgese (str. 327–330).

Nová Beierwaltesova kniha otevírá tak čtenáři v sérii spekulativních rozpracování dílčích témat velmi plastický obraz Eriugenova myšlení, jeho filosofických a theologických zdrojů i nového uchopování jeho odkazu v dějinách západního myšlení.