Poznámka 10

Připusťme, že je tato hutná charakteristika už jakýmsi „shrnutím“ z Fysik. V tom připadě to svědčí jen o tom, že Aristotelés vidí dál, než jsme předpokládali. Neboť tento doplněk, který slouží jako argument (γὰρ, 983a28) pro to, že zde ideální způsob vypovídání důvodu musí vůbec být, by Aristotelés nikdy nezmínil, kdyby mu skutečně šlo o seriózní metodickou kontrolu výsledků z Fysik skrze nynější metodu. Podle Aristotela totiž žádný z předsókratiků ke konečnému ideálnímu důvodu nikdy nedospěl.#Srv. T. H. Irwin, cit. d., str. 101: „[ve Fysikách Aristotelés] does not show why we must believe that there are essentialy formal first substances“. Celá tato charakteristika (uváděná v Jaegerově i Rossově vydání v závorce) se nám pak spíše jeví jako Aristotelova poznámka, která určuje směr jeho filosofie (srv. T. H. Irwin, cit. d., str. 158) (o výhodnosti „terče“ při postupu zkoumání srv. EN 1094a24–25).