O jednom příspěvku k inventorní etymologii

Jan Janda

V LtN 15/1997, str. 9 uveřejnil R. Hošek referát o novém překladu Aristotelovy Poetiky od M. Mráze. V jedné ze svých připomínek Hošek kritizoval výklad o etymologii slova techné obsažený v Mrázově úvodní studii k překladu (str. 29–30). V této souvislosti Hošek poznamenal: „…sporné je spojování techné s tiktó = plodím, spíše je výraz příbuzný s kořenem, který známe z latinského slova texo – splétati…“

Na Hoškovu věcnou a mírně kritickou poznámku, která se týká problematiky Aristotelovy Poetiky spíše okrajově, reagoval v ostře polemické stati Jakub Jajce a nazval ji Si tacuisset, philosophus mansisset neboli o pletení a splétání (Na Kulturu – reklamní příloha LtN 18/7. 5. 97, str. 7). V uvedené stati se J. Jajce pokusil poučit oba jmenované badatele o tom, jaká je správná etymologie řeckého slova techné. Hoškův názor kritizuje relativně umírněně, zato však stanovisko M. Mráze zesměšňuje s nápadnou vynalézavostí. Sebevědomý tón i udivující obsah stati mě podnítily k napsání následujících poznámek, ačkoli oblast řecké etymologie nepatří do sféry mých odborných zájmů a ačkoli po věcné stránce nepřikládám polemice p. Jajceho zvláštní význam.

Souhlasím s R. Hoškem i J. Jajcem v tom, že slovo techné nesouvisí po etymologické stránce se slovesem tiktó (plodím, rodím) a že se v tomto bodě M. Mráz pravděpodobně mýlí. Jestliže však J. Jajce označuje Mrázův výklad za „hrůzné etymologické vyšinutí“, pak tímto hodnocením prozrazuje, že o historii problému, ke kterému se razantně vyjadřuje, toho ví dost málo. Svou neinformovanost projevuje p. Jajce zvlášť výrazně v té části stati, kde svými formulacemi („původ v inventorní etymologii“, „jazykové blouznění“) navozuje podezření, jakoby si snad M. Mráz onu etymologii v zájmu vlastní koncepce vymyslel. Kdyby p. Jajce místo nepodloženého spekulování nahlédl do starších řeckých slovníků, snadno by zjistil, že v 19. a částečně ještě i v 20. století bylo sl. techné běžně spojováno se slovesem tiktó renomovanými znalci staré řečtiny, zvláště ovšem slovníkáři. Na etymologickou souvislost se slovesem tiktó poukazuje u hesla techné i u hesla tektón (tesař, stavitel) náš známý slovníkář Fr. Lepař, a to v Homérovském (1889) i Nehomérovském slovníku řeckočeském (1894). Stejné etymologické pojetí najdeme u uvedených hesel ještě v 8. vydání (1901) proslulého řecko-anglického slovníku od H. G. Liddella a R. Scotta. A podobná je situace i ve slovnících řecko-německých, jejichž autory jsou F. Passow, W. Pape, G. E. Benseler, H. Menge – O. Güthling aj. Mnozí autoři starších slovníků se v etymologických výkladech opírali o práci proslulého filologa G. Curtia, Grundzüge der griechischen Etymologie, Leipzig 1879, jenž od kořene TEK– (plodit, rodit) odvozoval početnou skupinu řeckých slov (str. 219–220).

Z uvedeného je, jak doufám, jasné, že M. Mráz si etymologii sl. techné nevymyslel, nýbrž že ji převzal ze starších standardních příruček. V tomto bodě mohl postupovat rozvážněji a měl se opírat o novější literaturu. Že slova tektón a techné pocházejí od stejného kořene, to platilo asi vždy za nesporné. Mnoho významných odborníků rovněž uznává, že od téhož indoevropského kořene je odvozeno i latinské sloveso texere, jak uvedl ve své recenzi R. Hošek. Avšak etymologická souvislost mezi tektón, techné na jedné straně a slovesem tiktó (plodím) na straně druhé se ve směrodatných etymologických slovnících staré řečtiny (E. Boisacq, J. B. Hofmann, P. Chantraine, H. Frisk) a indoevropských jazyků (A. Walde/J. Pokorny, J. Pokorny) již delší dobu neuznává. Stanovisko M. Mráze v předmluvě k překladu Poetiky je tedy možno pokládat za překonané. V tomto bodě má sice p. Jajce pravdu, ale on do své polemiky vnesl zcela zbytečné a nepodložené dohady, jimiž jen tak mimochodem poodhalil své znalosti v dané oblasti.

Obdobnou neinformovanost projevuje p. Jajce i v těch částech své polemiky, kde podává vlastní výklad o etymologii slova techné. Dovídáme se od něho, že sl. techné etymologicky souvisí s řeckým slovesem tektó. Vyplývá to z jeho slov na konci prvního odstavce, kde říká: „Proč oba (Hošek a Mráz)… opouštějí běžně přijímané spojení přímo s řeckým slovesem tektó ,tesám; stavím‘ se raději nebudeme dohadovat, nebylo by to pro českou klasickou filologii… nijak lichotivé.“

Je opravdu škoda, že se p. Jajce nezačal alespoň trochu dohadovat. Byl by možná zjistil, že sloveso tektó (tesám, stavím) se v řeckých slovnících nevyskytuje a že jeho absence je podmíněna faktem, že sloveso tektó se v starořeckých textech nezachovalo. V řečtině se pro činnost označující tesání používalo především deponentního slovesa tektainomai (popř. i aktivního tektainó), dále pak sloves tektoneuó a tektoneó. Všechna tato slovesa jsou odvozena od substantiva tektón (tesař, stavitel). Sloveso tektó, o kterém bezelstně hovoří p. Jajce, není ve staré (ani pozdější) řečtině doloženo. Na někdejší existenci tohoto nebo podobně znějícího slovesa je možno pouze usuzovat, i když s vysokým stupněm pravděpodobnosti. O jeho předpokládané existenci v starším období jazyka svědčí jednak odvozené substantivum tektón, jednak obdobná slovesa, která se zachovala v několika indoevropských jazycích. (Srv. např. tesati v češtině a jiných slovanských jazycích, texere v latině.) V nových etymologických slovnících řečtiny se mi nepodařilo předpokládaný a rekonstruovaný tvar tohoto slovesa nalézt a nenašel jsem jej ani v těch historických gramatikách řečtiny, do kterých jsem zatím v rámci omezených časových možností měl příležitost nahlédnout. Řecké sloveso tektó však v každém případě patří do kategorie tvarů předpokládaných a rekonstruovaných, které se v odborné literatuře označují hvězdičkou.

Nepodezřívám p. Jajceho, že by na poli „inventorní etymologie“ vyvíjel tak plodnou aktivitu, že by si sl. tektó sám vymyslel. Jako pravděpodobnější se mi jeví předpoklad, že údaj o odvozenosti techné od tektó odněkud převzal. Pan Jajce se sice ve své stati odvolává na etymologické slovníky H. Friska (pro oblast řečtiny), J. Pokorného (pro oblast indoevropeistiky) a V. Machka (pro oblast češtiny), ale dělá to spíše proto, aby své polemice dodal u čtenářů zdání věrohodnosti. Je jasné, že ze znamenitých děl uvedených badatelů nemohl p. Jajce čerpat zjednodušené a nesprávné tvrzení o „běžně přijímaném spojení“ mezi techné a slovesem tektó. H. Frisk (pod heslem TEKTÓN, str. 868) výslovně uvádí, že v řečtině se primární sloveso, od něhož bylo substantivum tektón odvozeno, nedochovalo; a u TECHNÉ Frisk pouze odkazuje na heslo TEKTÓN.

Nabízí se domněnka, že p. Jajce použil nějakého dalšího zdroje informací, který ve své stati neuvedl. Odkud konkrétně p. Jajce čerpal, nemohu s úplnou jistotou říci. To by nám musel prozradit on sám. Jako jeden z možných pramenů přichází v úvahu „Stručný etymologický slovník jazyka českého“ od Jos. Holuba a St. Lyera, SPN Praha 1967, 1992. V tomto slovníku se pod heslem TECHNIKA vyskytuje pasáž, v níž se řecké sl. techné opravdu odvozuje od slovesa tektó, aniž je nějak naznačeno, že tektó je tvar nedoložený. A v témže slovníku se sloveso tektó vyskytuje ještě jednou, a to pod heslem ARCHITEKT. Že se jedná o zjednodušení složitější problematiky, bylo implicitně vyloženo výše.

Pokusil jsem se stručně a věcně poukázat na omyly, které jsem v polemické stati p. Jajceho nalezl. Doufám, že mé poznámky podnítí p. Jajceho k sebekritickému zamyšlení nad tím, na jakou úroveň může poklesnout polemika, která je sice vedena s nasazením, ale bez náležitých informací. Polemická stať „Si tacuisset, philosophus mansisset“ je podle mého soudu názorným dokladem toho, že nerozvážná snaha o zesměšňování protivníka působí někdy jako bumerang.