Poznámka 102

Ve stoické kosmogonii se tento protiklad činného a trpného objevuje jako protiklad ohně spojeného se vzduchem a vlhka: Zeus (oheň) ve spojení s Hérou (vzduch; podle platónské etymologie: ἀήρ = ἥρα) vypouští sperma (τὴν πᾶσαν […] τοῦ πάντος γονήν […], ἓν σπέρμα τοῦ πάντος, tj. pneuma spojené s vlhkostí), z něhož se vyvíjí svět, srv. SVF II, 622. V jiné verzi stoického kosmogonického mýtu vystupuje však Héra přímo na místě látky, kterou Zeus utváří prostřednictvím spermatických logů (srv. SVF II, 1074). Jak ukazuje D. E. Hahm, cit. d., str. 71–76, je tato stoická kosmogonická koncepce rovněž závislá na Aristotelových biologických teoriích, jmenovitě na jeho teorii početí. Ta odpovídá Aristotelově teorii pohybu jako přechodu z potence v akt: Početí je pohyb, který vychází z otce jako aktuálního nositele formy, jehož prostředníkem je sperma a jehož cílem je aktualizace formy v potencialitě látky (látkou je podle Aristotela menstruační krev matky). Takto aktualizovanou formu nazývá Aristotelés častěji λόγος τῆς οὐσίας (viz odkazy u Hahma, cit. d., str. 74). Právě tato forma pojatá jako definice dané bytosti je duše, tj. entelechie těla. Tímto způsobem je podle Hahma u Aristotela připravena stoická koncepce spermatického logu.