Poznámka 19

Toto rozlišení prázdnoty zhruba koresponduje s tradičním rozlišením možnosti; možnosti de fide týkající se toliko našeho subjektivního poznání věcí a možnosti de re spjaté s objektivními věcmi samými. V rámci „předmětné“ možnosti pak filosofie již záhy po Aristotelovi začala rozlišovat endechomenon a dynaton podle struktury očekávání, totiž jestli jde o pouhé naplnění toho, co je určeno předem, či jestli jde o možnost výběru mezi alternativami dalšího vývoje. Takovýmto poněkud „scholastickým“ úvahám se ovšem moderní racionalismus vůbec a filosofie povýtce raději vyhýbá, díky čemuž je i pojmová výbava pro pochopení těchto i dalších jemných nuancí struktury možnosti skrovná a samotné poznání možnosti povrchní: postrádá přísné rozlišení rozmanitých významů a významy zcela odlišné tak splývají. Srv. např.: M. Heidegger, Bytí a čas, str. 266–267.