Poznámka 36

Kritice „praktického rozumu“ dal Kant její název uváženě. Nejmenuje se „Kritika čistého praktického rozumu“, neboť čistý praktický rozum (tj. mravní nahlédnutí a jeho síla k jednání) „nevyžaduje žádnou kritiku, protože se nezaplétá do antinomie rozporů (Kritik der praktischen Vernunft, Ak. V, 16). Kritika praktického rozumu kritizuje onen rozum, který se dal do služeb slasti a stal se jejím sofistou. Tento praktický rozum je „empiricky podmíněný“. A jeho nároky musí být odmítnuty v zájmu mravnosti a neomylné jasnosti mravního nahlédnutí.