Poznámka 14

Mörikeho báseň zní:

Auf eine Lampe

Noch unverrückt, o schöne Lampe, schmückest du,
An leichten Ketten zierlich aufgehangen hier,
Die Decke des nun fast vergeßnen Lustgemachs.
Auf deiner weißen Marmorschale, deren Rand
Der Efeukranz von goldengrünem Erz umflicht,
Schlingt fröhlich eine Kinderschar den Ringelreihn.
Wie reizend alles! lachend, und ein sanfter Geist
Des Ernstes doch ergossen um die ganze Form –
Ein Kunstgebild der echten Art. Wer achtet sein?
Was aber schön ist, selig scheint es in ihm selbst.

Diskuse mezi Emilem Staigerem a Martinem Heideggerem, na kterou v dalším narážím, je dokumentována in: E. Staiger, Die Kunst der Interpretation, München 1971, str. 28–42.

[Srv. též E. Staiger, Umění interpretace, in: Kritický sborník, 2 (XVI), 1996, str. 1–13, a K jednomu verši z Mörikeho. Svou korespondenci s M. Heideggerem komentuje E. Steiger, in: Kritický sborník, 3 (XVI), 1997, str. 55–61, překlad básně tamt., str. 61:

Lampa

Tak přece zde, ó krásná lampo, visíš dál
na lehkých řetízcích a okrašluješ strop
pokoje rozkoší již téměř zasutých.
A na tvé mramorové misce, jejíž kraj
zelenozlatým bronzem břečťan ovíjí,
vesele dětí rej se v kole proplétá.
Jak vzrušující vše, jak úsměvné, a přec
jak jemné vážnosti duch pojí celý tvar –
toť ryzí dílo umění. Kdo o ně dbá?
Ale co krásné jest, blaze se v sobě skví.

Přeložil Ivan Chvatík.

Pozn. překl.]