Poznámka 16
Tak např. Katechismus pro děti evangelické církve, vydal autorský kolektiv V. Čapek, F. M. Dobiáš, J. B. Jeschke, O. Kadlec, T. Pokorný, Praha 1986; důležité odkazy ukazující naznačeným směrem: str. 5, 13, 14, 19, 21, 22 v odpovědích na příslušné otázky; J. Smolík, Cesta života, Praha 1986. Pod heslem Ukřižování: „nebeský Otec potvrdil, že chce, aby (J) na sebe vzal utrpení a svou smrtí vykoupil svět“ (str. 44), dále: 50, 51, 54; M. Hájek, Evangelický katechismus, Praha 1989; Co věříš o smrti Ježíše Krista na kříži? Odpověď: „Věřím, že Ježíš Kristus vzal na sebe hanebnou a nespravedlivou smrt na kříži dobrovolně, z lásky k nám. Odnesl za nás, co jsme si zasloužili my. Smím proto věřit, že naše hříchy jsou potrestány na něm a my jsme z nich vykoupen“ (str. 15). Hájek se vlastně vyhnul ortodoxní formulaci. Nevyslovuje, kdo mu „naložil“ to, co jsme si zasloužili. Zda Otec anebo lidé. Nevyslovuje ani, kdo potrestal naše hříchy – opět zda lidé, či Bůh. Ani odpověď na otázku, kdo nás vykoupil není z těchto formulací zřejmá. Ale tím, že se v aparátu odvolává pod touto odpovědí na slovo z 1J 2,2, že „On (Ježíš Kristus) je smírnou obětí za naše hříchy, a ne jenom za naše, ale za hříchy celého světa“, je otázka nepřímo zodpovězena. M. Luther, Malý katechismus, Praha 1937, 2. článek O vykoupení, str. 6: „Věřím, že Pán Ježíš Kristus … mne zlořečeného a zatraceného člověka vykoupil, zprostil a vysvobodil ode všech hříchů, od smrti věčné a moci ďábelské, ne zlatem ani stříbrem, ale svou svatou a předrahou krví a svým nevinným umučením a smrtí“. Heidelberský katechismus, Brno 1949, str. 31: „Kristus musel podstoupit smrt, protože za naše hříchy nemohlo býti Boží spravedlnosti a pravdě zaplaceno jinak, než smrtí Syna Božího.“ – „Svatá večeře Páně připomíná a ujišťuje mne takto o tom, že jsem účasten jediné oběti Kristovy na kříži a všech jeho darů“ (52). #Z Evangelického zpěvníku, Praha 1978, stačí projít pašijové písně 308–332; z velkého množství písní o utrpení, oběti smrti Ježíše Krista jako dílu vykoupení, ke kterému přivolil Otec, vybírám namátkou verš 1. 2 z písně č. 266: „Syna jednorozeného, jehož z veliké milosti k naší potřebnosti dal pro naše vykoupení, a tak k věčnému spasení“, a verš 4. z písně 309: „Tím sebe obětoval věčný biskup svatý, Otci drahé dary dal král náš přebohatý. Čeho jen Otec žádal podle spravedlnosti, ničeho nelitoval, dal mu vše v hojnost.“
Zpět na článek: Reflexe 25:Podobenství o zlých vinařích Mk 121-12