Poznámka 1
Za zmínku stojí, že Eliade v řadě klíčových myšlenek navázal na průkopníka psychologického přístupu k náboženství C. G. Junga. Jakkoli Eliadeho oborem není psychologie náboženství, ale religionistika jako taková, případně historie náboženství z fenomenologické perspektivy, je tento učenec vědomým následovníkem Jungovy průkopnické práce na poli antropologie (jak ještě uvidíme). O Eliadově navázání na Junga viz Eliade, Mefisto a androgyn, Praha 1998, str. 9 n. Jungova žačka M. L. v. Franzová si stěžuje, že se málo ví o tom, do jak velké míry navazuje Eliade na Junga, viz M. L. v. Franz, Psychologický výklad pohádek, Praha 1998, str. 171. O Jungově vlivu na Eliadeho viz S. M. Wasserstrom, Religion after Religion. Gershom Scholem, Mircea Eliade and Henry Corbin at Eranos, Princeton 1999, str. 5, 23, 69 a jinde.
Zpět na článek: Reflexe 26:Mircea Eliade homo religiosus