Poznámka 17
Eliade ovšem hájí archaického člověka před nařčením z pasivity a nedostatku tvořivosti. O tvořivé a svým způsobem „pokrokové“ mentalitě archaického člověka viz např. M. Eliade, Posvátné a profánní, str. 63, 65; viz též závěrečné kapitoly práce Mýtus o věčném návratu, které jsou vášnivou apologií archaického člověka, autentičnosti jeho existenciálního zápasu, a zároveň varující problematizací nadřazenosti člověka moderního (viz níže).
Zpět na článek: Reflexe 26:Mircea Eliade homo religiosus