Poznámka 27

V Aristotelově pojetí je tělo prvním v řadě nástrojů (De anima, II,4,415b18). Zde nabývá pravého smyslu analogie panství s duší a tělem. Z platónské metafory těla jako otroka duše (Platón, Phd. 79e-80a) nevyplývá u Aristotela na straně příslušných osob žádný právně vykořisťovatelský vztah; Aristotelés jí dává nový smysl: vztah otroka a pána je stejně bezprostřední jako vztah těla a duše. Pán používá otroka stejně bezprostředně, jako člověk (jenž je duší, viz Eth. Nic. X,7,1178a2; srv. Met. VII,10,1035b15) používá část svého těla – ruku.