Poznámka 51

Kdyby hlavním cílem I. knihy mělo být pouze odlišení špatných a správných druhů zřízení, pak by Aristotelés vystačil například se srovnáním duše – tělo či rozum – vznětlivost. Poznat problém otroků na jeho eticko-politickém pozadí, kde jednotlivé struktury vlády slouží k objasnění divergující, ale vposled jediné lidskosti, a poučit o tom ostatní tak, aby přiměřeně jednali, je pravým úkolem filosofie o lidských věcech (Eth. Nic. X,10,1181b15); viz A. Baruzzi, Der Freie und der Sklave in Ethik und Politik des Aristoteles, str. 17, 25, 28. V tomto smyslu se k sobě „život“ a „dobrý život“ v Aristotelově etice vztahují jako látka k formě nebo jako dynamis a energeia v jeho metafyzice; viz M. Riedel, Metaphysik und Politik bei Aristoteles, in: Philosophisches Jahrbuch, 77, 1970, str. 1–14; zde str. 10.