Poznámka 56
Hypotéza osvětluje, že chceme-li moderní technologii kritizovat z pozice tradiční zakořeněnosti „Místa“, pak nejen kvůli ztrátě míry v kvantitativním „vymáhání“, ale především kvůli odosobnění a „zakrytí“ prostředkujícího prvku. Heidegger přehlédl možnost praktické instrumentality (instrumentalita je pro něj omezená na poiésis – her-vor-bringen; viz Otázka techniky, str. 8–13), která odhaluje, že nás na moderní technologii může děsit nejen „nelidské“ množství výsledných produktů (výrobků či energie) hromaděných do zásoby pro příští zjednávání (v podobném smyslu nás „děsí“ i starověké monumentální stavby), ale především ztráta přirozeného sepětí úmyslu s konečným činem, souvislosti mezi nepatrným sešlápnutím pedálu a výslednou dvousetkilometrovou rychlostí jedoucího automobilu.
Zpět na článek: Reflexe 31:Aristotelés o panství mezi Heideggerem a Gagarinem