Poznámka 21

V Metafyzice mravů nepoužívá Kant formuli obecného zákona k tomu, aby z ní odvodil jednotlivé právní povinnosti. Místo ní používá obecný princip práva, který nám říká, že naše jednání by mělo být slučitelné se zobecnitelnou vnější svobodou (I. Kant, MdS, Ak. VI, str. 230 n.). V Základech metafyziky mravů ovšem čteme, že porušení práva je špatné ve stejném smyslu, jako je špatný lživý slib (I. Kant, Grundlegung, Ak. IV, str. 430; Základy, str. 92). To znamená, že právní povinnosti by měly být odvozeny z testu rozporu v myšlence. Kromě toho se lze oprávněně domnívat, že jsou-li jednotlivé případy porušování práva z definice neslučitelné se zobecnitelnou vnější svobodou, pak by se v jejich zobecnění měly projevit rozpory v myšlence, pokud se mají vůbec někde projevit.