Poznámka 3

„…   k pravému jsoucnu … náleží vždy vedle jeho právě aktuální jsoucnosti ještě to, co z jeho událostného dění už proběhlo, jakož i to, co ještě neproběhlo, přičemž tuto jeho ,bylost‘ i ,budost‘ musíme považovat za integrální ,součást‘ onoho jsoucna jakožto celku“ (L. Hejdánek, Událost a její „budost“). Nebo jinde: „…   na svém počátku (zvnějška zjistitelném počátku) je událost jsoucí právě jen jako ,začínající se dít, kdežto veškerý ostatek události ,není‘ (resp. ,je‘ ,nejsoucí‘), neboť má teprve nastat, teprve k němu má dojít. Nicméně celá tato budoucnost události je v nějakém smyslu ,přítomna‘ již od samého počátku událostného dění a představuje jakožto série ,budoucích přítomností‘ (ve smyslu ,jsoucností‘) nepominutelnou stránku přítomné jsoucnosti události, která je na svém počátku“ (L. Hejdánek, K otázce méontologické archeologie, in: týž, Nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti, str. 153).