Poznámka 4

Již na tomto místě bude dobré vypořádat se s historickou komplikací spočívající v tom, že Malebranche většinou (ač ne vždy) oficiálně chápal jako vlastní terč své kritiky nikoli samotného Descarta, nýbrž způsob, jímž Descarta interpretoval Malebranchův nejvýznamnější oponent Antoine Arnauld (1612–1694). Přestože se mnohovrstevnatá kontroverze mezi Malebranchem a Arnauldem (náležející bezesporu mezi nejvýznamnější intelektuální události druhé poloviny 17. století) zaměřuje především na věcné filosofické a theologické problémy, oba autoři se snažili – převážně ze strategických důvodů – podepřít svá diametrálně odlišná stanoviska mj. i Descartovou autoritou, a to zejména na půdě problematiky idejí; a oba se tedy snažili ukázat, že právě jejich pozice je v souladu ne-li přímo s literou, tedy přinejmenším s intencí Descartových textů. Některá z nejdůležitějších relevantních míst Descartova textového korpusu skutečně připouštějí dramaticky různé výklady. Jsem nicméně přesvědčen, že na ryze exegetickém poli má Arnauld nad Malebranchem jasně navrch – jeho výklad Descartovy teorie idejí se v podstatných bodech kryje s tím, které považuji za správné (níže je krátce nastíním – viz str. 3 n.). Na bázi této interpretační hypotézy si proto napříště dovolím v největší možné míře pomíjet, zda Malebranche svou věcnou kritiku výslovně adresuje Descartovi, nebo Arnauldovi (případně jiným Arnauldovi stranícím kartesiánům), a budu ji bez upozornění vztahovat přímo na Descarta. Pro přehledné úvodní podání hlavních tematických okruhů a charakteru debaty mezi Malebranchem a Arnauldem srv. D. Moreau, The Malebranche-Arnauld Debate, in: S. Nadler (vyd.), The Cambridge Companion to Malebranche, Cambridge 2000, str. 87–111.