Poznámka 4
Zájem o novoplatoniky sice v Německu přirozeně podnítil německý idealismus (srv. klasickou práci: W. Beierwaltes, Platonismus a idealismus, přel. F. Karfík, Praha 1996), na tomto místě však máme na mysli zejména edice vydané v teubnerovské řadě řeckých textů či v rámci berlínské řady Commentaria in Aristotelem Graeca, které jsou ryzím výrazem tehdejšího německého filologického přístupu se všemi jeho klady a zápory. Mezi negativní stránky klasické filologie tak bezesporu patří vyhrocený protispekulativní pozitivismus spojený s představou filologie jako přísné vědy a pedagogickou orientací antických studií, jež si kladou za cíl pomocí starých Řeků a Římanů vychovávat mladé Němce. Srv. též klasické úvahy F. Nietzscheho, My filologové, přel. P. Kitzler – P. Kouba, Praha 2005.
Zpět na článek: Reflexe 36:Novoplatonismus a francouzské myšlení XX. století