Poznámka 6

Zdroje Bergsonovy filosofické mystiky je přitom rozhodně třeba hledat právě u Plótina, a nikoli v katolické theologii a u katolických svatých, jak činí T. Chudý ve svém doslovu k českému překladu Bergsonových Dvou zdrojů morálky a náboženství (Praha 2007, str. 240 nn.). Ve vztahu k našemu tématu se tak zdá být zcela zavádějící a jednostranná např. věta: „Mystická zkušenost byla vždy odkázána na teologii zjevení“ (tamt., str. 240), která má zcela zřejmě legitimizovat pokatoličtění Bergsona, jež následuje v dalším textu. Proti tomuto přístupu lze citovat například Hankeyho popis osobní zkušenosti s plótinovskou mystikou, jakou zažil P. Hadot, o němž se dále zmíníme níže. Ještě jako student semináře se Hadot dlouho a marně snažil sloučit své mystické zážitky s křesťanskou zvěstí. Nakonec jej však hluboce oslovil Plótinos, neboť se u něj setkal „s čistým filosofickým mysticismem“, s nímž se však dále vyrovnával (134–135). Nic přitom nenaznačuje, že by důraz na čistě filosofickou mystiku plótinovského typu, stojící mimo jakékoli zjevení, nebyl obdobný také u H. Bergsona, jehož velkým čtenářem P. Hadot je.