Poznámka 23

Výrazů ἀποφατική a καταφατικὴ θεολογία ovšem Dionysios užívá pouze na jednom místě. Častější je jeho užití termínů ἀφαίρεσις a θέσις, které nicméně pro Dionysia mají stejný význam jako oba prve zmíněné. Srv. F. O’Rourke, Pseudo-Dionysius and the Metaphysics of Aquinas, str. 14. Jak je patrné z druhé kapitoly spisu O božských jménech, kde Dionysios užívá výrazu hyperochiké afairesis, zahrnuje do své negativní theologie ve skutečnosti dvě tradiční metody, jak je známe od středoplatonika Alkinoa (Alkinoos, Didasc. X [Whittaker, 24–25]), ale třeba také od Plótina: jednak negativní theologii v přísném smyslu slova, tj. „poznání na základě negace“, resp. „abstrakce“ (νόησις ἡ κατὰ ἀφαίρεσιν, latinsky via remotionis) spočívající v prosté negaci pomocí záporky, jednak „poznání na základě eminence“ (διὰ τὴν ἐν τῷ τιμιῶ ὑπεροχήν, lat. via eminentiae). Jak je navíc patrné z příkladů posledně jmenované metody, jichž užívá Dionysios, má jí na mysli substantiva tvořená pomocí předložky hyper. Z toho je zjevné, že nejde o klasickou via eminentiae. Via eminentiae totiž spočívá v tom, že jeden predikát je sledován v proměnách významů, jichž nabývá, vypovídá­-li se postupně o skutečnostech stále vyšší a vyšší hodnoty, až konečně – na samém vrcholu tohoto intelektuálního „výstupu“ – splyne se subjektem, neboť predikát již neoznačuje vlastnost, nýbrž sám její ontologický fundament (srv. F. Karfík, Plótínova metafyzika svobody, Praha 2002, str. 96–97). Příkladem této metody je výstup od tělesné krásy ke kráse o sobě, jak je popsán v Platónově Symposiu (Platón, Symp. 210a–212a). Výpovědi z hlediska takto svérázně pochopené negativní theologie, kterou označuje spojením hyperochiké afairesis, Dionysios ve spisu O božských jménech sice rovněž příležitostně užívá jakožto korektivu k pozitivním výpovědím, ale vlastní těžiště spisu spočívá v rozvíjení afirmativní theologie.