Poznámka 29
Plótinos (Enn. VI,9,6) o jednom (hen) říká: „Je totiž ze všech věcí největší (megiston gar hapantón) nikoli svou velikostí (ú megethei), nýbrž svou mohoucností (alla dynamei).“ Podobně Porfyrios (Sent. intellig. 35) tvrdí, že skutečně jsoucí (to ontós on) je čímsi, co postrádá velikosti (amegethes), co však je největší díky velikosti své moci (megethei dynameós megiston). A podle Prokla skutečně a věčně jsoucí jedno není nekonečné velikostí, nýbrž mocí (Inst. theol. 86). Jen tak lze pochopit, proč jedno, jež je prvním vymezujícím principem, a tedy prvním limitem (to próton peras), může být zároveň i první neomezeností, nekonečností (hé próté apeiria) (Inst. theol. 86). L. M. De Rijk, Causality and Participation, in: E. P. Bos – P. A. Meijer (vyd.), On Proclus and his Influence in Medieval Philosophy, Leiden 1992, str. 11, o Proklově nauce říká: „Nekonečnost prvního principu není ničím jiným než nezměrnou mocí, jejíž aktivita jakožto prozřetelnosti (pronoia) dává vznik čemukoli dalšímu v universu.“
Zpět na článek: Reflexe 38:Negativní theologie Tomáše Akvinského