Poznámka 43

Platónská tradice, z níž Dionysios čerpal, kladla bytí nikoli jako vlastní charakteristiku nejvyššího principu, nýbrž až na nižší a odvozenou úroveň. Areopagita sice proklovskou triádu bytí – život – moudrost nepokládá za trojici nižších hypostazí, identifikuje ji s Bohem, nicméně takovými jmény nazývá Boha pouze v providenciálním a procesuálním smyslu: Bůh je bytí ne sám o sobě, ale pro jsoucna, jakožto dárce bytí jsoucnům (De div. nom. V,1–2). Bůh ve své imanenci (moné) je dle platoniků nad bytím. Jinak je tomu u Tomáše Akvinského. „Ačkoli Bůh podle sv. Tomáše přesahuje všechny existující věci, nemůže se o něm bez dalšího říkat, že transcenduje bytí jako takové, jak se domníval Dionysios, neboť Bůh je svou přirozeností samo bytí.“ (F. O’Rourke, Pseudo-Dionysius and the Metaphysics of Aquinas, Leiden – New York – Köln 1992, str. 95)