Poznámka 6

Tento nezvyklý úzus, který se ustálil v části filosofie mysli, přijímá i Hume, když mluví o „vjemech mysli“ (perceptions of the mind) a člení je na silnější, živější vjemy, totiž imprese, a na vjemy z nich povstávající, totiž ideje. Viz D. Hume, Enquiry Concerning Human Understanding, in: Enquiries, vyd. P. H. Nidditch, Oxford 1997, II, § 11–12. Viz též R. Descartes, Vášně duše, přel. O. Švec, Praha 2002, § 19. Locke ostatně dodává, že tomu, co nazývá „percepce“, „někteří říkají obecně myšlení“, in: J. Locke, Essay, II,9, § 1. Fenomenologičtí autoři většinou odmítají nazývat vztah mysli ke svým obsahům „vnímáním“ či „percepcí“ a považují to za zbytečné matení pojmů. Nejblíže tomu je Husserl, když mluví o „imanentně zaměřených aktech“ a zmiňuje, že by je mohl nazvat „imanentními vjemy“, nicméně tento úzus záhy odmítne. Viz E. Husserl, Ideje I, přel. A. Rettová – P. Urban, Praha 2004, § 38.