Zpráva z kolokvia „Spravedlivá a nespravedlivá válka“

Jakub Čapek

Plný text (PDF): Zpráva z kolokvia „Spravedlivá a nespravedlivá válka“

Je dnes myslitelný návrat k pojmu „spravedlivá válka“? Pokud ne, jak je možné zaujímat nejen čistě politické, nýbrž právně závazné a morálně hodnotící postoje k válečným konfliktům? Diskusi o těchto otázkách uspořádala Asociace Jana Husa a Fakulta humanitních studií UK 8. března 2010 na půdě Francouzského institutu v Praze, moderovala ji Anne Gléonec (Université Paris VII).

Kolokvium zahájily příspěvky, jejichž autoři se kloní k uchování pojmu „spravedlivá válka“, neboť je nezbytným předpokladem normativního hodnocení a případné kritiky konkrétních válečných aktů. Jako první promluvili Julie Saadaová a Christian Nadeau, autoři knihy Guerre juste, guerre injuste. [1] Zatímco Julie Saadaová (Université d’Artois) se zabývala pojmem ius ad bellum, možnostmi jeho vymezení a na něm založené kritiky určitého vstupu do války jako nespravedlivého, Christian Nadeau (Université de Montréal) se zaměřil v takříkajíc chronologickém sledu na pojmy ius in bello a ius post bellum. Jejich společný výklad, soustředěný na vyjasňování pojmů a třídění možných kritik (z pozic zásadového pacifismu, morálního konsekvencialismu či střízlivého realismu), se vyznačoval vůlí přidržet se tradičních vymezení. Například Julie Saadaová vycházela z převzatého pojmu války jako konfliktu, do něhož záměrně vstupují politické celky (conflit volontaire des éntités politiques) a který je zobecněný (veden proti danému politickému celku jako takovému). Na základě uvedené definice je pak možné uvažovat o takových kritériích spravedlivé války, jako je „spravedlivá příčina“ (juste cause), veřejná deklarace války, válka jako poslední možné řešení, šance na úspěch a proporcionalita. Příspěvek Dany Rondeauové (Université de Quebec) nazvaný Sortie de guerre et justice réparatrice navázal na rozbor pojmu ius post bellum, ovšem zaměřil se spíše na zvládání traumatických válečných zkušeností než na otázku (ne)spravedlnosti války. S pomocí autorů jako M. Halbwachs či P. Ricoeur přitom odlišila hledisko historika od hlediska oběti, která má životu poznamenanému válkou dát srozumitelný tvar. Práce s pamětí (la travail de mémoire) má v tomto narativistickém pojetí podobu utváření vlastního příběhu. K tématu kolokvia se vrátil Jan Sokol (FHS UK), když připomněl významnou knihu Martina van Crevelda o proměnách války. [2] V bezvýhradném souhlasu s autorem tvrdil, že si dnes neumíme představit válku v Clausewitzových kategoriích, podle nichž lze zřetelně rozlišit úlohy armády, vlády a nezúčastněné populace, a vést například ostrou hranici mezi bojujícími a nebojujícími. Nejen že tyto kategorie nelze aplikovat na dnešní války, ale lze dokonce tvrdit, že nepravidelné války existovaly vždy. Poslední řečník, Etienne Tassin (Université de Paris VII – Denis Diderot), ve svém příspěvku Pour une cosmo-politique des conflits rozvíjel téma jedné ze svých posledních knih. [3] Nejprve zpochybnil, že by bylo stále možné nahlížet na války tradičně jako na konflikty, které vedou státy proti jiným státům. Poté s pomocí antického rozlišení polemos – stasis připomněl rozlišení na zahraničně-politické konflikty a vnitro-politické spory, aby záhy zpochybnil možnost jednoduše odlišit vnitřní a zahraniční politiku. Habermasovu představu, podle níž společnost národů rozšíří vnitro-politický model řešení sporů do celoplanetárních rozměrů, líčil nejen jako iluzi, ale jako samu ztrátu politiky. Pokud se politika omezí na politiku vnitřní, dojde k eliminaci plurality států a kultur, a tím zmizí z politiky něco, co do ní podstatně patří, totiž specificky politický, polemický typ konfliktu. V závěru se soustředil na vyjasnění rozdílu mezi válečným (C. Schmitt) a politickým typem konfliktu, který neusiluje o likvidaci nepřítele, nýbrž o uchování konfliktní plurality, v níž druhá strana konfliktu není nepřítelem (ennemi), nýbrž protivníkem (adversaire).

Lze litovat, že vzhledem k přichystanému pohoštění následovala jen krátká diskuse, v níž kromě praktických návrhů (Jan Sokol: bylo by dobré zakázat v politice slovo „nepřítel“), dotazů na vyjasnění Tassinova porozumění pojmu „konflikt“ a reakcí na ultra-levicové návrhy (války vedou kapitalistické státy, konec válek přinese jen zrušení kapitalismu) se téměř nedostalo ke slovu slibné napětí mezi úvodními příspěvky, které pracovaly spíše s tradičními kategoriemi, a příspěvky z druhé půle, které je zpochybňovaly. V rámci vymezeného času však kolokvium nabídlo pestrý přehled přístupů a představilo významné frankofonní badatele.