Poznámka 14
Toto místo se stalo zdrojem mnoha nedorozumění, včetně obviňování Platóna ze zastávání organicistické teorie státu; E. Barker, Greek Political Theory, London 1918. Serióznější historická bádání se soustředila především na otázku, zda oním „vládnoucím činitelem“ garantujícím jednotný řád společenství je člověk jakožto součást celku společenství duše a těla i tento celek zároveň (J. Adam, The Republic of Plato, I, Cambridge 196322lt;, str. 306), anebo rozum jako činitel spojující celek částí těla a duše (V. Provencal, Writing the Large Letter Small. The Analogy of State and Individual at Republic V 462c–d, in: Apeiron, 30, 1997, str. 84–85). S ohledem na stav manuskriptů a daný kontext textu, v němž jde o trojčlennou analogii duše a obce, se však zdá pravděpodobnější druhý výklad.
Zpět na článek: Reflexe 39:Analogie dobra u Platóna a Aristotela