Poznámka 20
To, že se filosofové nechtějí stát králi, a že musí být k vládě nad obcí dokonce donucováni (Resp. VII,519e), ani v nejmenším neoslabuje zjištění týkající se fundamentální povahy politična viděného v mýtu v jeho nejlepším možném, „božském“ stavu. Potřeba vlády filosofů nad lidmi vzniká naopak až tehdy, když je tato božská jednota (která však – znovu zdůrazňuji tuto pozoruhodnou věc – neruší mnohost politična) ztracena. V současné (v pojmech mýtu z Politika v Diově) epoše je dimenze božského přístupná jen dílčím způsobem, a to zejména ve filosofické činnosti; to je také důvod, proč se jí filosofové nechtějí vzdávat ve prospěch politiky a proč musí být k vládnutí donucováni. Platón nám tím však nechce o politice sdělit, že je jako taková jakýmsi nehodným zaměstnáním, ale jen to, že je v současné době příliš poznamenána právě těmi touhami a žádostmi, které jsou v Kronově době zcela vyloučené.
Zpět na článek: Reflexe 39:Analogie dobra u Platóna a Aristotela