Poznámka 32

Na rozdíl od R. Barney (The Carpenter and the Good, in: D. Cairns – F. G. Herrmann – T. Penner [vyd.], Pursuing the Good. Ethics and Metaphysics in Plato’s Republic, Edinburgh 2008, str. 317) se nedomnívám, že bůh je v tomto směru sice dobrem, dokonce nejvyšším, ale přesto „vtěleným“, tj. odlišným od dobra prostě (simpliciter), což by mohlo vést k problému, jak by ho Aristotelés mohl pojímat jako dobro nezávislé, a přesto určující náš život. Zde bych se přidržoval výkladu, že právě do rozdílu mezi nehybným hybatelem a pohybujícím se světem je přenesen platónský chórismos, jenž je výrazem onoho zvláštního statutu inteligibilií, jež jsou zároveň oddělené a zároveň určující pro svět smyslový. U Aristotela je pojítkem obojího myšlení a slast, jež definují nehybného hybatele i nejvyšší činnost člověka.