Poznámka 18

Srv. J.-P. Sartre, L’être et le néant. Essai d’ontologie phénoménologique, Paris 2009, str. 67 (česky: J.-P. Sartre, Bytí a nicota, přel. O. Kuba, Praha 2006, str. 71). Sartre v tomto ohledu navazuje na pojetí úzkosti u S. Kierkegaarda a M. Heideggera, avšak jednoznačněji než oba jeho předchůdci ji spojuje se vztahem subjektu k budoucnosti. Všichni tři uvedení autoři odlišují „úzkost“ (die Angst, l’angoisse) od „strachu“ (die Furcht, la peur) jakožto obavy z vnějšího ohrožení určitým nitrosvětským jsoucnem. Ačkoli Sartre mluví o „úzkosti z budoucnosti“, ani on nemá na mysli strach z nějakého konkrétního budoucího nebezpečí, ale spíše úzkost svobody ze sebe samé. Viz J.-P. Sartre, Bytí a nicota, str. 67–68: „Úzkost se odlišuje od strachu tím, že strach je strachem živých bytostí ze světa, kdežto úzkost je úzkostí ze sebe sama. Závrať je úzkost v té míře, v jaké se neobávám, že spadnu do propasti, nýbrž, že se do ní vrhnu“. Viz k tomu níže, str. 13.