Poznámka 8

Ani plynutí času samozřejmě nemůže zabránit tomu, aby se subjekt do tohoto „žaláře nezměnitelně daného“ neuvrhl sám tím, že rezignuje na své možnosti a na své rozvrhování do budoucnosti. Tuto formu existenciálního fatalismu či determinismu charakterizuje Søren Kierkegaard jako „zoufalství nutnosti“ (srv. S. Kierkegaard, Bázeň a chvění. Nemoc k smrti, přel. M. Mikulová-Thulstrupová, Praha 1993, str. 144–147).