Poznámka 13

Z referencí, které pro obrat ὅ ποτε ὄν uvádí Bonitz (Index Aristotelicus, sl. 627b29–39), vyplývá, že Aristotelés příslušnou formulí systematicky označuje subjekt, jemuž náležejí určité predikáty, přičemž nejdříve byla řeč jen o těchto predikátech. Ve Fyzice se instruktivní příklad nachází v polemice s eleatskou teorií jedna (186a32 nn., obratu ὅ ποτε ὄν zde odpovídá obrat ὅπερ ὄν). Vycházeje ze struktury subjektu a predikátu zde Aristotelés přivádí každou možnou teorii jedna ad absurdum: ἕν a ὄν jsou totiž predikáty, u nichž je vždy navíc potřeba se ptát, čemu tento predikát náleží. U Bonitze uvedená paralelní místa též vyjasňují, že slovo ποτέ v obratu ὅ ποτε ὄν nenese žádné časové konotace. Domněnka, že takové konotace jsou přítomny, svedla už mnohokrát interprety kapitoly o čase na scestí. Srv. též W. D. Ross, Aristotle’s Physics, str. 598.