Poznámka 50

Wittgenstein se o jakousi transcendentální dedukci pokouší hned v úvodu Tractatu, kde jako jeden z důvodů toho, že svět musí mít substanci, uvádí, že jinak by žádná věta nemohla být obrazem, tj. svět by nemohl být vůbec popsán, což, jak víme, není pravda. Viz L. Wittgenstein, Tractatus, § 2.0211–2.0212. Wittgensteinovy pozdní argumenty pro nemožnost soukromého jazyka odpovídají zase přímo Kantově zdůvodnění existence externího světa (viz I. Kant, Kritika čistého rozumu, B 275–276): k tomu, abych mohl hovořit o jazyce, potřebuji nezávislé měřítko jeho správnosti a nesprávnosti, protože v případě, že ho nemám, nelze o jazyce vůbec hovořit. Viz zejména L. Wittgenstein, Filosofická zkoumání, § 266.