Poznámka 16
Tamt., 442b6–7. Plútarchova preference podvojného členění duše před potrojným byla v dřívějších čteních De virtute morali vykládána jako relativní odklon od Platóna a příklon k Aristotelovi. Jak uvádí Karamanolis (Plato and Aristotle in Agreement?, str. 117–118), toto čtení je problematické už jen proto, že Aristotelés i Platón v různých částech svého díla oba zastávali jak podvojný, tak potrojný model. Navíc zde nepochybně hraje roli dobová filosofická agenda, konkrétně popularita schematické duality rozumu (logos) a emocí (pathos).