Poznámka 21

Takto formulovaná alternativa zřejmě vychází z Aristotelova rozdělení dvou částí náležejících té části duše, která má co činit s praktickým jednáním: „Tato se skládá z té, která je poslušna rozumu, a té, která ho [sama] má a myslí.“ (Aristotelés, Eth. Nic. I,6,1098a4–5) Toto rozlišení lze chápat jako anticipaci pozdějšího vymezení mravních ctností a rozumnosti. Na tomto místě je plně v souladu s důrazem na nadřízenost rozumové části vůči části nerozumové, který je patrný v celé I. knize Etiky.