Poznámka 7

Aristotelés v Etice Nikomachově hovoří o spravedlnosti jednak jako o celé ctnosti, která je dokonalou ctností ve vztahu k druhému (1129b26–27), jednak jako o ctnosti částečné (1130b16–17), kterou nejprve spojuje s rovností (1129a34, 1130b9) chápanou proporcionálně (1131b16), resp. geometricky (1131b12–13), a vymezuje ji proti pleonexii (1130a17). Nespravedlivý podle Aristotela „jest tedy ten, kdo nedbá zákonů, dále člověk, který si osobuje více (ho pleonektés), a konečně ten, kdo nešetří rovnosti“ (1129a32–34; přel. A. Kříž). V Rétorice pak mnohem přímočařeji vymezuje spravedlnost jako ctnost, „skrze niž má každý své (ta hautón echúsin) podle zákona“, a nespravedlnost (adikia) jako vlastnost „skrze niž každý má cizí (ta allotria), proti zákonu“ (1366b9–11; přel. A. Kříž).