Poznámka 12

Euripidés, Hel. 1014–1016: „Nežije / dál rozum (νοῦς) mrtvých, však získá si nesmrtné / myšlení (γνώμην), v nesmrtelný aithér když vpadne.“ Srv. též GVI 1471,6–7 (φρόνησις); IGUR III,1358,3–5 (συνετὸν ψυχήν); GVI 1765,4–5 (ἐκ κραδίης); GVI 1993,3 (θυμόν); Aristotelés, zl. 641 (vyd. Rose) (θυμόν); Anth. Pal. VII,672,1–2 (ἦτορ). Tato teze dává dobrý smysl v pojetí Anaxagory a Hérakleita, kteří předpokládali všem společný kosmický rozum, od něhož člověka odděluje „vlastní myšlení“ (srv. DK 58 B 14, B 11, B 12; DK 22 B 2). W. K. Ch. Guthrie, The Greeks and Their Gods, str. 263; týž, The Pre-Socratic World-Picture, in: Harvard Theological Review, 45, 1952, str. 98; R. Lattimore, Themes, str. 27; M. Obryk, Unsterblichkeitsglaube, str. 170.