Poznámka 54

Občas je tato orfická teze vyvozována z lidové představy, podle níž vzduch a vítr různé živočichy nejen oživují (Orph. hymn. XXXVIII,3, 22, LXXXI,1; Anth. Pal. X,75,3; Lúkianos, Ver. hist. I,22; srv. Etym. Magn., s. v. Ἰκόνιον), nýbrž i plodí (Homér, Il. XVI,150, XX,221–225; Aristotelés, Hist. anim. VI,2,5, 559b20, 560a6; Vergilius, Georg. III,271–275; Plinius, NH VIII,166; Ailianos, NA IV,6; Schol. in Nic. Alex. 559; srv. Lúkianos, De sacrif. 6) a vyživují jejich psyché (Sofoklés, Ai. 558–559). Tuto koncepci možná odráží i Aristofanem parodované prvopočáteční „větrné vejce“ orfiků (Av. 695 = OFB 64), viz R. Turcan, L’âme-oiseau et l’eschatologie orphique, in: Revue de l’histoire des religions, 155, 1959, str. 35; W. K. Ch. Guthrie, A History, I, str. 128–129; M. P. Nilsson, Geschichte, I, str. 692, pozn. 2.