Poznámka 74

Srv. např. Tyrtaios, zl. 9,31–32 (vyd. Diehl): když válečník padne za vlast, „nezhyne nikdy pak skvělá sláva a přízvisko jeho (οὐδέ ποτε κλέος ἐσθλὸν ἀπόλλυται οὐδ᾿ ὄνομ᾿ αὐτοῦ), / nýbrž byť pod zemí dlí, nadále nesmrtný je“. Viz dále Homér, Il. VI,209, IX,413, XII,310, XV,511; Theognis 719; IG XII,1,737 z Kamiru (7.–6. stol. př. Kr.); W. Dittenberger – K. Purgold, Olympia, V: Die Inschriften, Berlin 1896, 266,4 (zač. 5. stol. př. Kr.); Simónidés, zl. 10 (vyd. West); Pindaros, Ol. II,62; Pyth. II,55. W. Peek, Griechische Epigramme, str. 69; týž, Griechische Grabgedichte, str. 295; R. Lattimore, Themes, str. 241–243; T. Vítek, Sedm mudrců a jejich výroky, Praha 2010, str. 149–153; Ch. Sourvinou-Inwood, Reading of Greek Death, str. 194; L. Albinus, The House of Hades, str. 59, 61; Ch. G. Brown, The Precinct of Zeus, str. 21, pozn. 6. Tato víra se udržovala v řeckých i latinských epitafech až do konce antiky.