Poznámka 25

V Leviathanovi Hobbes používá metaforu těla v souvislosti se státem spíše zřídka, např. v úvodu, kde Leviathana popisuje jako celek těla a duše dávající tomuto tělu „život a pohyb“. (T. Hobbes, Leviathan, str. 9; česky str. 11). Nutno říci, že ovšem ani zde, stejně jako ve starších pojetích, nejde o převzetí tradičního středověkého pojetí politického těla. Hobbes vždy jasně rozlišoval mezi přirozenými a umělými těly, přičemž i umělému tělu státu mělo příslušet vlastní bytí, jakkoli odlišné od jiných jsoucen. K těmto rozdílům viz P. Crignon, L’ontologie politique de Hobbes et son impact sur le droit public universel, in: J. Berthier – N. Dubos, A. Milanese – J. Terrel (vyd.), Lectures de Hegel, Paris 2013, str. 257 nn. Proto je také třeba brát s rezervou snahy vést přímou genealogickou spojnici mezi středověkým konceptem populus jakožto corpus mysticum a Leviathanem (kterou načrtává např. F. Balke, Figuren der Souveränität, str. 46), jakkoli je samozřejmě verbální kontinuita klasických metafor středověké politické filosofie u Hobbese nepopiratelná.