Poznámka 68
T. Hobbes, Leviathan, str. 197, 199 (česky str. 198, 200). Hobbes na jiném místě konstatuje, že sice lze akceptovat jisté přirozené substanciální normy jako zákaz vraždy nebo smilstva, ovšem současně je vždy třeba autority opřené o suverenitu, která posoudí, zda v konkrétním případě skutečně k porušení těchto norem došlo, tzn. např. odliší vraždu od legitimního zabití (O občanu, VI,16). Tento systém vztahu mezi Bohem a suverénem, resp. mezi pravdou a suverenitou nebo případně interpretací pravdy a mocenskými prostředky je obsahem tzv. Hobbesova krystalu formulovaného Schmittem v novém vydání Pojmu politična z r. 1963 (Pojem politična, přel. O. Vochoč, Praha 201322lt;, str. 121); viz též k tomu H. Rumpf, Carl Schmitt und Thomas Hobbes. Ideelle Beziehungen und aktuelle Bedeutung, Berlin 1972, str. 74 nn. Hobbes nezpochybňuje, že zdrojem pravdy je Kristus. Nicméně z tohoto konstatování dochází k otázce Quis interpretabitur? neboli: Kdo může interpretovat tuto pravdu.