Poznámka 3

Je pak jen logické, že pravou povahu tohoto světa nejspíše zjevuje mezi všemi rozpoloženími právě úzkost. Snad proto Sousedík blíže nezdůvodňuje její privilegovanou roli, snad proto se v zásadní polemice s K. Rahnerem (55–62) nijak nevyrovnává s jeho úvahou, podle níž úzkost předpokládá vědomí (či pocit) ohrožení nějaké pozitivity, a je tedy druhotná, zatímco skutečně základní jsou „pozitivní“ rozpoložení typu naděje. (Sousedíkova polemika s Rahnerem, zejména o předmětném a nepředmětném vědomí, by si zasloužila podrobnou diskusi, na niž tu ovšem není místo.)