Poznámka 31

Srv. P. Hadot, Dieu comme acte d’être dans le néoplatonisme, str. 63; týž, Forma essendi, str. 154–155; P. Floss, Architekti křesťanského středověkého myšlení, str. 28. Distinkci mezi bytím a esencí v Tomášově smyslu nachází v Boëthiově traktátu De hebdomadibus již K. Bruder, Die philosophischen Elemente in den Opuscula sacra des Boethius, Leipzig 1928, str. 72–76. Podle Brudera id quod est označuje konkrétní jednotlivinu či substanci, která je konstituována spojením esence (quod est) a aktu bytí (esse) (str. 72–73). O něco dále však kupodivu tento svůj výklad převrací vzhůru nohama, když esse (ve středověké terminologii quo est) interpretuje jako esenci zahrnující formu i látku (die ganze, Form und Materie einschließende Wesenheit oder Natur), zatímco quod est chápe jako „das Ding, welches für sich Bestand hat“ (str. 74). Tento druhý výklad odpovídá interpretaci Alberta Velikého. Viz k tomu níže, str. 28.