Poznámka 33

P.-L. Landsberg, Zkušenost smrti, str. 131. Proti tezi, že smrt není zkušenost života, se v působivém líčení obrací i Landsbergův žák Jorge Semprún, který v knize Psaní nebo život popisuje své věznění v Buchenwaldu, kde doprovázel svého umírajícího učitele Maurice Halbwachse. Přitom se vyrovnává s Heideggerovým pojmem bytí-ke-smrti, který přeformuluje na spolubytí-ke-smrti. Proti přesvědčení, že smrt není zkušeností života, vzdoruje tvrzením: „Prožil jsem Halbwachsovu smrt.“ J. Semprún, Psaní nebo život, přel. H. Beguivinová, Praha 1997, str. 41. Právě možnost zkušenosti smrti se stává horizontem Semprúnových knih, v nichž si vytyčuje cíl nechat ožít smrt svých blízkých, kteří zemřeli v koncentračním táboře: „… je to sotva pochopitelné, protože smrt je pro každého, kdo uvažuje racionálně, jediná událost, jejíž osobní zkušenost nemůže nikdo nikdy získat … Kterou lze pocítit jen jako úzkost, předtuchu nebo zhoubnou touhu … Tedy jen jako futurum exactum … A my jsme přitom zakusili smrt jako zkušenost kolektivní, navíc zkušenost bratrskou, zkušenost zakládající naše spolubytí … Jako Mit-sein-zum-Tode…“ J. Semprún, Psaní nebo život, str. 73.