Poznámka 60
Tugendhat vychází z eseje Chvála neštěstí, jehož autorem je španělský filosof Emilio Lledó. Lledó rozlišuje několik podob štěstí: za prvé štěstí jako spokojenost plynoucí z uspokojení potřeb, které je však ohroženo pleonexií; za druhé štěstí jako vnitřní vyrovnanost, a za třetí nejvyšší podobu štěstí, která je definována vnitřní vyrovnaností otevírající se neštěstí. Nejvyšší podoba štěstí není netečná vůči neštěstí, ale je naopak zasažena „vyšším smutkem“. Viz E. Lledó, Elogio de la infelicidad, Madrid 201388lt;, str. 13–15.
Zpět na článek: Reflexe 49:Tugendhatův obrat k bezvýznamnosti