Sonety

Jakub S. Trojan

Svoboda a otroctví

Sotva jsem na papír z nadpisu vložil ta slova

rázem Volnost Rovnost Bratrství v uších zazní

Jestlipak všimnem si problému? Snadno se schová

Na světlo s ním! Pravda pak padni komu padni!

Bratrství? Žádná sláva – častokrát spíše není

Stejně tak Rovnost. Dík – aspoň před soudem platí!

Svobody – víc než dost! Tak proč žádat povolení?

Pohodu otrávit mohou jen byrokrati

Omyl! Svoboda pravá pojí se s řádem kázní:

otroctví libovůle dokáže překonat

Diktát zájmů a tužeb, jenž často v řeči zazní

kriticky posoudit a před soud pravdy je hnát

Závislost na pravdě? V tom že je pravá svoboda?

Jen z pravdy roste. A lež tím potře – rozhlodá!

Okouzlení

Vstoupíte do krámu. Jdete si něco koupit

Tvář před vámi a zboží kolem v regálech

Pozdravy – jeden druhému neustoupí –

splynou v půli cesty Mizí do vzdálených ech

Pak oči jen po barvách tvarech klouzající

– v tom smyku jim nehrozí vůbec žádný pád

Rozžehnou bytost Má uvnitř spoustu svící

Nápadů hrst otázek a přání – vodopád

Konečně vybráno Pohled z očí do očí

Hotově? Kartou? Pak už se zboží balí

Nad cenou dáma však nezvedá obočí

Teprve doma se možná vztahy zkalí

Mohu jen prozradit Dopadlo to jinak

nad účtem ti dva popíjeli koňak

O pravé bohosloví

Ten silný vzdor chci unést v srdci a neklesnout

Platí snad: Bůh na smrt poslal svého Syna?

Pro zvěst tu ochoten nejsem ani prstem hnout

Vše se srocuje ve mně a v protest vzpíná

Jen vlezlý protimluv hlásí se v oné větě

Po věky drnčí do uší – srdce mámí

Pozor si pokaždé dávej ať nezmýlí tě

šalebné svody znějí – vždycky jdou s námi!

Bůh sám se zachvěl nad tím co Krista potkalo!

K slabým se v lásce skláněl S ní pak soud i zněl

Hluchotou netrpí mocní Tak se i stalo

Pryč s ním! Na kříži Boží svědek dotrpěl

Na jedné straně Bůh a s ním Ježíš věrný syn

Proti jen my – a nekončící řetěz vin

Na koncertě

Ticho je v sále než orchestr začne hrát

Vztyčená ruka dirigenta k pokynu

Vteřina – Teď! Tak jako předtím mnohokrát

První tón zazní a další – v krásném rozvinu

trumpety ve výškách naplno znějí v dur

Pak houslový part přejde v moll a zní krátce

I pauza hraje – posluchač ví – Trubadúr

dozpívá – úklon Jak plavec na obrátce

vrací se Publikum z hloubi vděku vstává

V orchestru úsměvy Smyčců poklepy zní

V sále se tu a tam ozve Bravó! Sláva!

dávno jsme u šaten než potlesk odezní

Vděčnost nás při návratu domů provází

V pokoji vložil jsem pár květin do vázy