Poznámka 26

V tomto bodě se ovšem dostáváme na velmi nejistou půdu. Stačí vzít v potaz, že podle Timaia lze tvůrce a otce kosmu nalézt jen krajně obtížně a ještě obtížněji o něm hovořit (srv. Tim. 28c3–5), abychom raději pomlčeli o tom, že na řádcích Tim. 37a1–2 se demiurg podle všeho klade na stejnou ontologickou rovinu s pomyslnými a věčnými noéty, tj. s idejemi. Na tomto místě nelze než doznat, že pokud se ne-doslovné čtení Timaia, které je ostatně do určité míry vlastní všem čtenářům (některé pasáže samy sebe podávají jako metaforu a „obraznost“, pravděpodobnost Timaiova výkladu lze chápat také v tomto smyslu), pokud se „přenesené“ čtení v podstatě vydává na cestu racionalizace, musí stanout také před otázkou vztahu věčných principů (včetně demiurga) a časového světa.