Poznámka 20

Tak např. v místě B 145, kde Kant říká: „Denn wollte ich mir einen Verstand denken, der selbst anschaute (wie etwa einen göttlichen, der nicht gegebene Gegenstände sich vorstellte, sondern durch dessen Vorstellung die Gegenstände selbst zugleich gegeben, oder hervorgebracht würden)…“ (Neboť kdybych si chtěl myslet rozvažování, které by samo nazíralo [jako nějaké božské, které si nepředstavuje dané předměty, nýbrž skrze jehož představu jsou předměty samy současně dány nebo vytvářeny]…). V přísném smyslu nejsme oprávněni – a to zejména tehdy, jestliže přijmeme Kantovu kritiku metafyziky jako vykázanou – činit podobné výpovědi, a navíc, jak přesvědčivě ukazuje Konrad Cramer (Cramer [1985], str. 269), představu o tom, jak by bylo strukturováno božské (archetypické) rozvažování, si dokážeme utvořit jen via negationis utvářenosti našeho vlastního (ektypického). Tyto odkazy tedy nelze užívat k vedení argumentu a Kant tak ani nečiní.