Poznámka 5

Henrich (1973), str. 91 n. První skupina je podle Henricha charakteristická návrhem, který zastávají Erich Adickes (Kants Kritik der reinen Vernunft, Berlin 1889) a Herbert James Paton (Kant’s Metaphysic of Experience, London 1936). Tento návrh chce použít při interpretaci Kantovo rozlišení mezi subjektivní a objektivní stránkou dedukčního argumentu. Druhý návrh, který podle Henricha zastávají Benno Erdmann (Kants Kritizismus in der 1. und 2. Auflage der Kritik der reinen Vernunft, Leipzig 1878) a Hermann de Vleeschauwer (La deduction transcendentale dans l’oeuvre de Kant, Ghent 1937), vychází z toho, že prvnímu a druhému důkazovému kroku odpovídá věcně rozlišení na dedukci „ze zhora“ a „ze zdola“. Obě dvě rozlišení provádí Kant pouze v prvním vydání Kritiky čistého rozumu. To je jeden z důvodů, proč Henrich oba návrhy odmítá. Že se ovšem u identifikace obou návrhů jedná o Henrichovo do značné míry libovolné převádění na společného jmenovatele a že tedy ony návrhy u zmíněných autorů nelze nalézt tak snadno, jak se Henrich domnívá, na to poukazuje Hoke Robinson,  Anschauung und Mannigfaltiges in der Transzendentalen Deduktion, in: Kant-Studien, 72, 1981, str. 147 n. Dále jako Robinson (1981).