Poznámka 30

Výklad Démokritovy atomistické teorie je spjat s diskusí vztahu atomů a prázdna, pohybu atomů, nutnosti a náhody, neviditelnosti atomů či jejich váhy. Např. u Aristotela a Simplikia se o atomech říká, že jsou nevzniklé, jednoduché, nedělitelné (neobsahují žádný prázdný prostor, A 14), mají různé podoby (Met. 985b) a rozdílné velikosti (Phys. 203a33; A 1). Ale Plútarchos uvádí ve spise Proti Kólótovi (Adv. Col. 1110; A 57), že atomy jsou „nesčíslné, nedělitelné a od sebe se nelišící podstaty (ϕύσις), nemající vlastnosti (ἄποια), a neporušitelné […] ve skutečnosti jsou to nedělitelné podoby (ἀτόμους ἰδέας)“. Srv. též De caelo, 275b31.#Pokud jde o „neviditelnost“ atomů, Simplikios v komentáři k Aristotelovu spisu O nebi tvrdí, že atomy pro Démokrita „jsou tak malé, že unikají našemu vnímání“ (A 37). Podobně Aristotelés ve spise O vzniku a zániku uvádí, že pro Leukippa jsou atomy neviditelné (ἀόρατα, 325a30), protože jsou příliš malé. Ale Eusebios cituje Dionýsia Alexandrijského, podle něhož se Démokritos domníval, že některé atomy jsou „velmi velké“ (A 43). Také Aetios tvrdí, že „je možné, aby atom měl velikost světa“ (A 47). Tím však není vyloučena možnost, že atom je neviditelný. Může být totiž uchopitelný pouze myšlením, nikoli smysly, a v takovém případě si jej můžeme představit libovolně velký.#Tento pohled na podstatu atomů odpovídá názorům Alfieriho a von Fritze, pro které je atom jakožto idea viditelný pouze duchovním zrakem (srv. V. E. Alfieri, Atomos Idea, Florence 19792, str. 53; K. von Fritz, Philosophie und sprachlicher Ausdruck bei Demokrit, Platon und Aristoteles, New York 1938, Darmstadt 19662, str. 19; srv. též H. Wismann, Atomos Idea, in: Neue Hefte für Philosophie, 15/16, 1979, str. 42–43). Někteří autoři, jako např. R. Löbl, tvrdí, že atomy jsou filosofickou odpovědí na otázku po arché a nejsou elementy skutečnosti (Demokrit. Texte zu seiner Philosophie ausgewählt, übersetzt, kommentiert und interpretiert, Amsterdam – Atlanta (GA) 1989, str. 46). Ale rozdíl mezi atomy a smyslově vnímatelnými věcmi spočívá podle našeho názoru v tom, že atomy „neobsahují“ prázdno, nýbrž spolu s prázdnem vytvářejí smyslově vnímatelné věci. Samy o sobě nejsou složeninou (atomů a prázdna), a proto nemohou být tělesné, tedy smysly vnímatelné.#Ani na otázku váhy atomů není jednotný názor (A 60). Ve většině zlomků atomy mají váhu, pouze dvě pasáže v Aetiovi (I,3,18 a I,12,6) tento názor popírají. Podle prvního zlomku měl třetí vlastnost atomů, váhu, připojit až Epikúros. #K podrobnější diskusi o vlastnostech atomů srv. C. C. W. Taylor, The Atomists Leucippus and Democritus. Fragments a Text and Translation with a Commentary, str. 160–184; R. Löbl, Demokrit, str. 13–73; R. Löbl, Demokrits Atomphysik, Darmstadt 1987; C. Bailey, The Greek Atomists and Epicurus, str. 117–155; D. O’Brien, Theories of Weight in the Ancient World, I: Democritus. Weight and Size, Paris – Leiden 1981; W. K. C. Guthrie, A History of Greek Philosophy, II, str. 389–404; G. C. Kirk, J. E. Raven, M. Schofield, The Presocratic Philosophers, Cambridge 1957; H.-G. Gadamer, Antická teorie atomu (Antike Atomtheorie, 1935), in: P. Rezek (vyd.), Kosmos a živly, Praha 1992.